Blog
Ambulantní centrum, lůžková oddělení, RTG a SONO, lékarna.
Nejen pro Prahu 3.
„Nemocnice nemůže přebírat odpovědnost za nevyřešené systémové chyby,“ říká ředitel Krajník
Na téma upozornila Česká televize v reportáži 27.7. 2024. Zaměřila se na církevní Nemocnici sv. Kříže Žižkov, která se nedávno dostala do sporu s Vojenskou zdravotní pojišťovnou. Ta odmítá uhradit 2 miliony korun za zdravotní péči o dva pacienty, kterým nemocnice poskytla zdravotní péči. Oba pacienti byli muži bez domova, měli ale sjednané řádné zdravotní pojištění.
Rozhodně se nejedná o problém, který by se týkal jen bezdomovců.
Stačí si jen položit otázku – máte našetřeno dost na to, abyste sobě (nebo svému blízkému) zaplatili soukromé zařízení za 50.000 měsíčně?
Pokud ne, snadno se i z vás může stát „neumístitelný pacient“, který spadá do nevyřešeného sociálně-zdravotního pomezí, o kterém se v reportáži mluví. A snadno se tak může stát, že v těžkém stavu zůstanete bez pomoci.
Rádi bychom více rozvedli problematiku a doplnili informace k argumentům, které v reportáži České televize padly.
„Podle údajů ve zdravotnické dokumentaci se již nejednalo o nezbytnou hospitalizaci vzhledem ke zdravotnímu stavu, ale jednalo se o sociální hospitalizaci. Proto byly z úhrady odmítnuty ošetřovací dny,” tvrdí VoZP.
Je nemyslitelné, aby nemocnice přebírala zodpovědnost za nevyřešené systémové chyby. Pakliže pojišťovna uvádí, že pacient byl zdravotně schopen převedení do zařízení jiného typu, rádi bychom věděli, kde se takové zařízení nachází. Nemocnice podávala desítky žádostí na umístění pacienta, všechny ale byly zamítnuty. Poté, co se jej konečně podařilo umístit do sociálního zařízení, muže za měsíc vrátili do nemocnice s tím, že péči o něj nezvládají.
Pacient se tedy vrátil k nám do nemocnice na oddělení následné péče, odkud byl během dvou let několikrát převezen do akutní nemocnice kvůli zhoršení zdravotního stavu. Jeho stav se neustále zhoršoval, byl mu diagnostikován generalizovaný tumor, na jehož následky u nás v nemocnici zemřel.
„Poskytovatel má možnost poslat takzvané opravné dávky, ve kterých vykáže pouze výkony zdravotní péče,“ uvedla Vojenská zdravotní pojišťovna pro ČT.
Pokuta, kterou po naší nemocnici pojišťovna vyžaduje zaplatit, je 2 miliony Kč. I kdyby nám – jak tvrdí – proplatila výkony zdravotní péče, největší položkou stejně zůstane částka za hospitalizaci. Zdravotní úkony totiž byly v řádech desítek tisíc.
Za zdravotní výkony by pojišťovna zaplatila cca 400–500 Kč/den.
Za ošetřovací den hospitalizace na následné péči se hradí cca 2 300 Kč/den.
Za 750 ošetřovacích dnů (doba, po kterou byli pacienti hospitalizováni) bychom tak od pojišťovny místo 1 800 000 Kč dostali zaplaceno něco mezi 400–500 tis. Kč.
To znamená, že nemocnice by v tomto případě nedostala proplaceno 1 300 000 Kč z částky za péči, kterou pacientům poskytla.
Přikládáme příklady částek za běžně prováděné výkony při hospitalizaci, jak jsou hrazeny na sociálních lůžkách (odbornost s názvem ošetřovatelská péče v sociálních službách):
OŠETŘOVATELSKÁ INTERVENCE – 104,5 Kč
ODBĚR BIOLOGICKÉHO MATERIÁLU (krve, moč, stolice) – 9,3 Kč
PODÁNÍ LÉKU –1,3 Kč
APLIKACE INJEKCE – 8 Kč
PÉČE O RÁNU – 58 Kč
ODSÁVÁNÍ SEKRETU Z DÝCHACÍCH CEST – 21 Kč
CÍLENÉ VYŠETŘENÍ OŠETŘUJÍCÍM LÉKAŘEM – 340 Kč
KONTROLNÍ VYŠETŘENÍ OŠETŘUJÍCÍM LÉKAŘEM – 225 Kč
Ceny výkonů nekorespondují se mzdovými náklady. Pokud si uvědomíme, že průměrná mzda sestry i s odvody se pohybuje na hranici 70.000,- Kč měsíčně, je odběr biologického materiálu za 9,3 Kč smutnou ostudou systému. V částkách, které by pojišťovna byla ochotná proplatit, navíc nejsou zahrnuty ceny za stravu, režijní náklady na lůžko, pleny a léky.
Zároveň musíme dodat, že postup, kdy pojišťovna nechá 3 roky pacienta ležet ve zdravotnickém zařízení, po jeho úmrtí pak počká další rok a půl a následně se zpětně dožaduje 2 milionů Kč za péči, považujeme za velmi nestandardní.
Taková částka je nečekaným výdajem, který pro malou nemocnici může snadno znamenat ekonomickou destabilizaci. Nehledě na to, že pro tyto peníze by se rámci zdravotnického zařízení jistě našlo smysluplnější využití, ze kterého by benefitovali především pacienti.
Představitelé pojišťovny zároveň dodávají, že pacient měl být přeložen do domácí péče nebo sociální služby.
Zde opět narážíme na problém „kam s ním“. Jak přesně si v případě takového pacienta (a to nejen bez domova) pojišťovna představuje domácí péči? Inkontinentní pacient s celou řadou nemocí a se ztrátou soběstačnosti prostě potřebuje specializovanou péči, která v domácím prostředí není – a sociální zařízení takového pacienta nepřijme. Je to podobné jako u zubaře. Ze zákona sice máte nárok na bezplatnou zdravotní péči, ale zkoušeli jste ji někdy u stomatologa dostat?
Co se sociální služby týče, jak už jsme uvedli, pacienti bez finančních prostředků pro sociální zařízení nepředstavují zrovna lukrativní klienty. Desítky podaných žádostí byly zamítnuty. A lavička v parku podle nás adekvátní následnou péči nezajistí.
„Je velký prostor pro pojišťovny a jejich krajské pobočky, aby domlouvaly individuální úhrady,“ míní ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09).
Jak chápat, že existuje vyhláška o zdravotní péči a přesto je možné si domluvit něco jiného? Preferujeme, aby vyhláška a postup pojišťoven reflektovaly realitu našeho zdravotnictví a sociálních služeb. Aby revizní lékaři nebyli motivováni přinášet peníze z revizí do pojišťovny a tím poškozovat ty, co reálně zdravotnictví zajišťují – jako třeba právě naše nemocnice. Doufáme, že v budoucnu zvítězí zájem pacientů nad zájmy lobbistů a politiků.
Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL) by měl pomoci zákon o sociálně-zdravotním pomezí, který je ve sněmovně.
„Aby mu byly obě tyto složky zajištěny – ne že leží ve zdravotnickém zařízení, kde mu poskytnu špičkovou péči, ale jeho sociální potřeby zdaleka nejsou řešeny. Někdy ten klient je do měsíce převážen tu ze sociálního zařízení do zdravotnického a zpátky a hraje se nesystémový a špatný ping-pong,“ upozornil.
Otázkou zůstává, proč by účet za tento špatně nastavený ping-pong měla platit nemocnice, která se rozhodne o pojištěnce postarat. Navíc – jak objektivně pojišťovna rozhodne, kdy se z hospitalizace zdravotní stane hospitalizace sociální? Je takto nemocný pacient opravdu kandidát na domov důchodců či azylový dům, nebo by se o něj měl postarat zdravotní systém, když v rámci zhoršujícího se stavu zemře?
Lékař, který rozhoduje o propuštění pacienta do domácí nebo sociální péče, musí nést odpovědnost za posouzení zdravotního stavu. Při pochybení se navíc vystavuje velkému riziku v případě, že by se ukázalo, že propuštění bylo předčasné.
„Určitě není v našem zájmu prodlužovat hospitalizaci pacientů nad rámec potřebné léčby. V nemocnici je devadesát lůžek a zájem o ně stále narůstá. Momentálně máme na čekací listině zhruba čtyřicet lidí,“ dodává ředitel nemocnice Tomáš Krajník.
S pojišťovnou VoZP chce Nemocnice sv. Kříže dále jednat. Stále věříme v domluvu.
Pro vyjednávání s pojišťovnou chystáme tyto kroky:
– osobní jednání s návrhem konkrétního řešení tohoto sporu
– smírčí řízení
– pokud smírčí řízení nedopadne úspěšně, postoupí nemocnice celou záležitost k řešení v rámci soudního procesu
Videoreportáž České televize z 27. 7. 2024:
Publikováno: 30. 7. 2024
