Napsali o nás
Ambulantní centrum, lůžková oddělení, RTG a SONO, lékarna.
Nejen pro Prahu 3.
Poděkování za péči na oddělení DIOP Nemocnice sv. Kříže Žižkov
Mému manželovi bylo ve věku 65 let po katetrizaci začátkem ledna loňského roku diagnostikováno selhávání levé srdeční komory. Byl léčen v renomované pražské nemocnici; stále se necítil dobře, měl velmi nízké hodnoty krevního tlaku, ošetřující lékař stále měnil medikaci, ale k implantaci defibrilátoru nepřistoupil. Sedmého června opět manželovi předepsal jiný lék, který měl zaručeně zdravotní stav zlepšit a další termín kontroly stanovil tedy až na září.
Deset dní nato, 17. června, došlo u manžela k srdeční zástavě. Byl dopraven vrtulníkem do nemocnice, kde byl léčen, ale k nabytí vědomí nedošlo a zůstal v tzv. „vegetativním stavu.“ Kdo si nezažil to, co já a moje rodina, těžko uvěří, co jsme zažívali. Manžel byl dárcem krve; absolvoval více než 50 čestných odběrů a dárcovství musel ukončit až po zjištění polyglobulie. Tolika lidem pomohl, ale jemu samotnému se podle mého názoru té odpovídající účinné zdravotní péče nedostalo.
I lékař na oddělení kardiologie mi řekl, že k náhlému srdečnímu selhání dochází u pacientů, kteří o své nemoci nevědí a ne u těch, kteří jsou léčeni.
V polovině července byl manžel převezen na oddělení Následné intenzivní péče do Vršovic. Na tomto oddělení jsme byli s péčí velmi spokojeni díky empatickému přístupu celého zdravotnického personálu. Manžel byl vždy v pořádku; začal dýchat bez pomoci přístrojů, sledovat očima, reagovat pohyby nohou atd. V polovině listopadu však musel být převezen na oddělení Dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče.
V Praze bohužel volné místo nebylo, proto byl umístěn do nemocnice od Prahy velmi vzdálené. Tuto dobu bych však ráda vytěsnila ze své paměti. Oddělení se mělo cca za 2 měsíce stěhovat do jiné části nemocnice, na pokojích bylo velmi chladno. Sestry chodily ve svetrech, stěžovaly si na zimu, ale údajně muselo být dodržováno šetření v rámci úsporných vládních nařízení. Zprvu manžel ležel na pokoji, kde bylo pootevřené okno a zavřít ho nebylo možné. Bylo nám řečeno, že přestěhování pacientů budou řešit až následující den. To byl listopad, zima a pacienti ve stavu, kdy se sami pohybem zahřát nemohou.
Naštěstí se nám podařilo získat uvolněné místo v Nemocnici sv. Kříže Žižkov, kam byl manžel 16. den na naše náklady převezen. Díky Bohu, protože nevím, jak by se jeho pobyt a hlavně zdravotní stav vyvíjel.
Oddělení DIOP zde na Žižkově je pro mne zázrakem dnešní doby. Na pokoji je 6 pacientů, sestřičky a sanitáři jsou neustále mezi nimi. Kromě polohování, hygieny, podávání stravy a jiných profesionálních úkonů se o „své“ pacienty s láskou starají. Hovoří s nimi, i když můj manžel a ještě 1 pacient jsou stále ve vegetativním stavu, i přesto jim říkají, co jim právě provádí, sdělují, že přišla návštěva a mají spolu s rodinou radost z každého, byť i malého zlepšení zdravotního stavu. A i my, rodinní příslušníci, se vzájemně potkáváme, známe a jsme společně jako jedna velká rodina.
Pozitivně na nás působí i přístup vedení nemocnice a pana primáře MUDr. Ondřeje Krajníka, kteří nešetří vlídností, empatií a hlavně lidským přístupem nejen k pacientům samým, ale i k jejich rodinným příslušníkům.
I když nebydlím v Praze, denní návštěvy manžela jsou pro mne samozřejmostí, stejně jako u ostatních pacientů, které denně nebo podle svých možností členové rodiny navštěvují.
Věřte, že je to to nejvíc, co můžeme pro své blízké dělat. I ti pacienti, kteří nemohou komunikovat, vnímají a přítomnost a vlídnost všech kolem je uklidňuje a dává jim pocit bezpečí.
Pro všechny, o kterých jsem se zmínila, je jejich práce nejen zaměstnáním, ale láskyplným posláním. Mám na mysli staniční setru Veroniku Královou, řádovou i zdravotní setru Faustýnku, sestry Annu Vegnerovou, Martinu Košutovou, Milenu Ťapajnovou a sanitáře Gabrielu Lukáškovou, Marii Bejšovcovou, Kateřinu Kovářovou a Josefa Viziho.
Život nám přináší chvíle plné radosti, štěstí, lásky, očekávání, ale také chvíle smutné a velmi bolestné. Ale věřte, když přijde náhlá nemoc a pacient ji ustojí, má to svůj význam. To, že žije, nám dává velkou naději, že se uzdraví a při tom uzdravování potřebuje láskyplnou náruč svých blízkých, jejich časté návštěvy a také empatii, vlídnost a péči těch, kteří se o něho dnem i nocí starají. A to jsou právě všichni z oddělení DIOP Nemocnice sv. Kříže Žižkov.
Patří jim za to můj vřelý dík.
S úctou
Ing. Václava Vlčková
Publikováno: 13. 7. 2023
