Novinky
Ambulantní centrum, lůžková oddělení, RTG a SONO, lékarna.
Nejen pro Prahu 3.
Budova Nemocnice sv. Kříže utváří Žižkov téměř 100 let
Konstrukci budovy tvoří betonový monolitický skelet s vyzděnými obvodovými a vnitřními stěnami. Jedná se o netypickou stavební konstrukci v této části Žižkova. Budova navíc netvoří klasický rohový dům s pravým rohem, ale tzv. do oblouku či do půlkruhu.
Budova má tři podzemní a šest nadzemních podlaží, zakončena je plochou střechou a střešní terasou. Délka budovy v rámci vnějšího uličního obvodového pláště je výrazně delší než část do dvoru obytného bloku.
Budova byla projektována pro občanskou vybavenost Žižkova. Budova byla postavena všeobecně prospěšným stavebním družstvem Záchrana jako Svobodárna a noclehárna pro ženy, kterou neméně významná a vzdělaná sociální pracovnice Marie Záhořová nazvala Ženským domem Charlotty G. Masarykové.
Budova měla jedno velké schodiště, jednotlivá patra byla projektována jako samostatné oddíly s komunikační chodbou, společnou halou a pokojíky.
Marie Záhořová ještě předtím v roce 1921 založila českou pobočku YWCA (Young Women´s Christian Assotiation) a spolu s Hanou Benešovou, manželkou Edvarda Beneše tuto dívčí a ženskou organizaci u nás vedly. Vzhledem k následným finančním těžkostem byl objekt v roce 1936 v dražbě prodán Kongregaci milosrdných sester sv. Kříže, která v něm působila do roku 1943.
V roce 1943 byl dům zabrán pro německou studentskou akci německými okupantskými úřady. V prvním, druhém a třetím patře byli ubytováni němečtí vojáci, kteří zde trávili své dovolené za účelem studií. Za činnost těchto studentů nemůže býti nikterak činěna odpovědnost klášterní komunita kongregace, která s ní neměla naprosto nic společného.
Kongregace zahájila opětovnou činnost v budově v srpnu roku 1946, získala ho od ledna 1946.
Dne 8. ledna přijelo 1946 do Prahy šest sester z moravské provincie řádu, aby zařídily Dívčí domov pro úřednice a pro studentky vysokých škol.
Představenou se stala sestra Terezie Bartoníková. Dům prošel řadou úprav a následně plnil čtyři roky svůj účel.
Dům byl převzat Kongregací sester sv. kříže v Kroměříži po Arcidiecésním svazu katolické Charity Praha III, Sněmovní 13 ve značně špatném stavu, způsobeném nuceným zabráním v době okupace. V porevolučních dnech byl v domě umístěn repatriační výbor. Z důvodů výše uvedených bylo v roce 1946 přikročeno k rozsáhlým investičním a adaptačním pracím, jež si vyžádaly velkých nákladů. „Částky tyto připočteny byly k hodnotě budovy zjištěné podrobným odhadem provedeným v roce 1943 Dr. Ing. Schüllerem. Tyto adaptace hrazené provinčním domem v Kroměříži a v Chebu budou v příštích letech určitou kvótou odpisovány“.
Vše se změnilo v roce 1949.
Provinční kronikářka uvádí k datu 23. prosince 1949: „Dopolední poštou přišel ohromující dopis od Státního úřadu pro věci církevní v Praze. Tento úřad dává dům k dispozici ministerstvu spravedlnosti.“ Jednání 28. prosince 1949 za přítomnosti představených a obhájce Dr. Aloise Vykopala byla neúspěšná. Bylo pouze dovoleno, aby sestry v domě zůstaly, a to ve čtvrtém poschodí. V prvních dnech nového roku už začalo stěhování nábytku a zařízení do Kroměříže.
Po vyvlastnění v padesátých letech bylo v Kubelíkově ulici 1250 zřízeno sociální lůžkové zařízení Obvodního ústavu národní zdraví (OÚNZ) Praha 3, které se později proměnilo v interní nemocnici.
Od roku 1994 do prosince 2019 ji provozovala firma SDI, s. r. o., která se převážně orientovala na následnou lůžkovou péči.
Z jednání s restituenty – Milosrdnými sestrami sv. Kříže – jasně vyplynulo, že zdravotnické zařízení bude v objektu nadále zachováno.
Od roku 2020 probíhá rozsáhlá kompletní rekonstrukce a modernizace budovy. Vzniká v ní ambulantní centrum a lůžkové oddělení následné, rehabilitační a dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče.
Publikováno: 31. 1. 2022
