Novinky
Ambulantní centrum, lůžková oddělení, RTG a SONO, lékarna.
Nejen pro Prahu 3.
„Stanice U Prdlavky mi vždycky zvedne náladu,“ říká herečka Daniela Kolářová
Šimon Ornest:
Vítám vás u nového dílu podcastu Křižník Žižkov, který připravujeme ve studiu přímo v Nemocnici sv. Kříže. Tenhle díl bude trošku speciální, tentokrát budu svému hostu tykat. Povídat si totiž budu se svojí mámou, divadelní a filmovou herečkou Danielou Kolářovou.
Ahoj, mami!
Daniela Kolářová:
Ahoj, Šiško!
Šimon Ornest:
Mami, ty bydlíš nedaleko a do Nemocnice sv. Kříže docházíš na interní oddělení za paní doktorkou Findejsovou. Jak jsi s péčí u nás spokojená?
Daniela Kolářová:
No, já jsem moc spokojená, protože zaprvé je to výhodná vzdálenost, ale nejdůležitější je ta dobrá péče. Chodím v podstatě jen na preventivní prohlídky, kdyby bylo náhodou potřeba něco v mém věku řešit. Jsem tu moc spokojená.
Šimon Ornest:
A co říkáš na úpravy a rekonstrukci nemocnice, pamatuješ si, jak to tady vypadalo předtím? Prý to tady dřív nemělo úplně dobrou pověst...
Daniela Kolářová:
To nevím, jakou to mělo pověst, ale rozhodně se ten interiér hodně zlepšil. Jednou jsem sem přišla, nevěděla jsem, že se ta rekonstrukce děje, a byla jsem z té změny velice mile překvapena, protože to skutečně předtím bylo velice ponuré.
Šimon Ornest:
Naše nemocnice stojí v samotném srdci Žižkova a my jsme moc rádi, že se stáváme součástí místního života. Ty ses sem přestěhovala asi před 20 lety, jak se ti tu žije, třeba ve srovnání s předchozím bydlištěm?
Daniela Kolářová:
Kdysi jsme bydleli na Malé straně, tehdy jsem si neuměla představit, že bychom se odtud odstěhovali, ale po roce 1989, kdy se s Malou stranou začaly dít zvláštní věci, jsem byla ráda, když manžel Jirka dostal nápad, že se přestěhujeme.
Je to zvláštní, protože si člověk musí zvykat po přestěhování na jiné místo, na všechny místní speciality, kam se chodí k lékaři, do obchodu a tak dále, prostě celá ta infrastruktura je nová.
Ale jsem velice potěšena blízkostí Riegrových sadů, protože je tu příroda. Zvykla jsem si tady a je mi tu moc fajn, taky jsem pěšky za čtvrt hodiny na Václaváku.
Šimon Ornest:
Žižkov byl taky oblíbenou filmovou kulisou pro natáčení spousty známých českých filmů. Přímo v okolí naší nemocnice se natáčela třeba ikonická scéna z filmu „Vrchní, prchni“, kde padla legendární hláška „světla svítí, stěrače stírají“.
Kromě toho jsme tu úzce spjatí s postavou Járy Cimrmana. Se Zdeňkem Svěrákem jsi v minulosti často spolupracovala, natáčeli jste spolu vůbec i tady na Žižkově?
Daniela Kolářová:
To si nevybavuju, že bychom točili přímo na Žižkově, protože ty exteriéry byly většinou mimo Prahu. A ateliér se nepočítá, i když tam byl třeba Žižkov vyobrazený v dekoraci. Ale přímo na Žižkově ne.
Šimon Ornest:
Využiju téhle příležitosti a zeptám se: jaké to tehdy bylo, trávit celé dny natáčením a u toho zvládat starat se o dvě malé děti?
Daniela Kolářová:
To je hezká otázka. My jsme měli všichni dohromady velikou kliku, protože když jste byli mrňaví, tak nám pomáhala Jirkova prateta, která jednak uměla výborně vařit, ale taky byla schopná se o vás postarat.
Samozřejmě, že ten management rodiny byly nervy, protože jsem to musela vymýšlet třeba na týden dopředu – kdy přijedu, abych vás mohla vykoupat, a tak dále. Nic jednoduchého to nebylo.
Šimon Ornest:
Tys mi vyprávěla, že já jsem tehdy byl snad na natáčení Na samotě u lesa a tam jsem se osypal po lesních jahodách.
Daniela Kolářová:
Ano, ano. To jsme točili na Sedlčansku a já jsem měla podmínku, řekla jsem produkci, že chci, abys byl se mnou. Takže tam s tebou chvíli byl táta, chvíli babička Jarmila, ale jak to šlo, tak jsme spolu chodili do lesa na procházky.
A nějak se urodily jahůdky, takže jsme se nacpali jahodama a ty ses pak osypal a museli jsme to jet řešit.
Šimon Ornest:
Vidíš, to já si už vůbec nevybavuju.
Daniela Kolářová:
Tam jsi taky poprvé řekl „šiš-a“, jako šiška. To si přesně pamatuju.
Šimon Ornest:
To už jsem se tehdy definoval.
Docela nedávno tu byla zprovozněna zastávka U Prdlavky, od které je to k nám necelých 200 metrů. Co vůbec říkáš na to, jak se Žižkov v posledních letech změnil?
Daniela Kolářová:
Stanice U Prdlavky mě vždycky potěší, když nemám zrovna dobrou náladu, tak se tomu zasměju, je to fajn. Ještě jsem tu linku nepoužila, ale zkusím si to někdy v budoucnu.
Samozřejmě, že všechno, co se tady na Žižkově děje, a co člověk třeba náhodou objeví, protože nechodí všude každý den, je fajn. Bývala to taková jakoby odstrčená a odstrkovaná čtvrť, jsem ráda, že se kultivuje.
Šimon Ornest:
Nedávno sis zahrála i v klipu o téhle nemocnici. Připadá ti, že má takhle malá nemocnice smysl, oproti třeba těm velkým zdravotnickým zařízením?
Daniela Kolářová:
Já to vítám, že ta nemocnice tady zůstala zachována. Protože ty vzdálenosti do velkých zařízení jsou hrozně velké, všichni mí kolegové, starší spoluobčané (ale samozřejmě i děti a mladí lidi) to sem mají blízko a není to ten gigant, ten obrovský provoz, kdy nevíš, kam máš jít. Moc to vítám a jsem ráda, že tu je a funguje.
Šimon Ornest:
Je ještě něco, co bys Nemocnici sv. Kříže chtěla popřát do budoucích let?
Daniela Kolářová:
Přála bych jí, ať se jí daří. A ještě takové opačné přání – aby nám tady vždycky bylo pomoženo. Doufám, že se to bude dařit, ale je vidět, že se o to zdejší vedení snaží.
Šimon Ornest:
Mami, já ti moc děkuju za rozhovor. A doufám, že si spolu brzo dáme kávu v kavárně, kterou plánujeme otevřít v přízemí.
Daniela Kolářová:
Jé, tak to budu moc ráda.
Publikováno: 10. 7. 2024
