Novinky
Ambulantní centrum, lůžková oddělení, RTG a SONO, lékarna.
Nejen pro Prahu 3.
Kongregaci založil švýcarský kapucín Theodosius Florentini v roce 1856 v Ingenbohlu. Florentini se rozhodl bojovat proti sociální a mravní bídě odvážnými a mimořádnými prostředky. Vzdělání a péči o chudé považoval za nejnaléhavější záležitosti své doby a dal se do díla, jež vyžadovalo nasazení vlastních sil až na hranice jeho možností.
Do Čech přišla v roce 1860, na Moravu v roce 1872. Roku 1882 založil kardinál Bedřich Egon z Fürstenberka klášter kongregace na zámku v Choryni. Původně byly pro obě Země Koruny české vytyčeny samostatné provincie, na jednu českou se sloučily v roce 1945. Na konci druhé světové války působilo v českých zemích asi 1500 sester (z toho asi 650 v moravské provincii). V rámci poválečného vyhnání Němců muselo z českých zemí v letech 1945-1954 odejít téměř tisíc sester, což českou provincii zcela zdecimovalo.
Po nástupu komunistického režimu musela kongregace čelit krutému pronásledování, během kterého bylo zlikvidováno její hospodářské zázemí, sestry byly postupně vyhnány ze škol, nemocnic a sociálních ústavů, internovány a využívány jako levná otrocká pracovní síla. Byla nezákonně omezována jejich základní lidská práva, bylo jim znemožňován plnit si řádové a náboženské povinnosti a přijímat nové uchazečky (kongregace jich přesto několik tajně přijala). Řada sester byla odsouzena ve vykonstruovaných procesech a uvězněna.
V roce 1950 bylo 266 sester svatého Kříže z 25 domů převezeno do centralizačního kláštera v Bohosudově. Tyto sestry musely nuceně nastoupit do místních továren a podniků (kaolínka, Fruta, šroubárna, textilní závody), pracovat v domácí výrobě anebo na polích. Žily pod dozorem zmocněnkyň neboli „referentek“ a pod kontrolou církevních tajemníků. Do října 1951 bylo toto velké společenství rozděleno do sedmnácti míst. V březnu 1951 bylo 33 nejmladších členek – novicek a kandidátek rozděleno do různých nemocnic, odloučením od ostatních sester měly být snáze přesvědčitelné k vystoupení z řádu.
Dnes je pro celé Česko vytyčena česká provincie, jejíž vedení sídlí v Kroměříži. Čítá asi 106 sester.
Milosrdné sestry v Praze 3
Dům na Žižkově v Kubelíkově ulici byl postaven mezi lety 1921 – 1925. Budova byla postavena všeobecně prospěšným stavebním družstvem Záchrana jako Svobodárna a noclehárna pro ženy, kterou neméně významná a vzdělaná sociální pracovnice Marie Záhořová nazvala Ženským domem Charlotty G. Masarykové.
Kongregace zahájila opětovnou činnost v Kubelíkové už srpnu roku 1946.
Dům byl převzat Kongregací sester sv. kříže v Kroměříži po Arcidiecésním svazu katolické Charity Praha III, Sněmovní 13 ve značně špatném stavu, způsobeném nuceným zabráním v době okupace. V porevolučních dnech byl v domě umístěn repatriační výbor. Z důvodů výše uvedených bylo v roce 1946 přikročeno k rozsáhlým investičním a adaptačním pracím, jež si vyžádaly velkých nákladů. „Částky tyto připočteny byly k hodnotě budovy zjištěné podrobným odhadem provedeným v roce 1943 Dr. Ing. Schüllerem. Tyto adaptace hrazené provinčním domem v Kroměříži a v Chebu budou v příštích letech určitou kvótou odpisovány“.
Po vyvlastnění v padesátých letech bylo v Kubelíkově ulici 1250 zřízeno sociální lůžkové zařízení Obvodního ústavu národní zdraví (OÚNZ) Praha 3, které se později proměnilo v interní nemocnici. Od roku 1994 do prosince 2019 ji provozovala firma SDI, s. r. o., která se převážně orientovala na následnou lůžkovou péči. Z jednání s restituenty – milosrdnými sestrami sv. Kříže – jasně vyplynulo, že zdravotnické zařízení bude v objektu nadále zachováno.
V roce 2019 (po 70 letech) se provoz nemocnice na Žižkově vrátil do rukou církve, konkrétně řádu Milosrdných sester sv. Kříže k jejichž charismatu pomoc nemocným odedávna patří. Provoz nemocnice je zajišťován společností Nemocnice Sv. Kříže Žižkov, s.r.o., která je vlastněna společně dvěma společníky, Českou provincií Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže a společností Curafides, která je také plně vlastněna subjekty katolické církve.
Publikováno: 17. 5. 2022